Stoupám výš a výš. Převýšení není – popravdě řečeno – nikterak mimořádné, natož vysilující, ovšem pocit, že mi zbývá jen pár kroků a stanu na střeše české strany pohoří, dodává konání na významu. Stezka se vlní mezi narůstajícími bloky balvanů a pak v tom nejvyšším místě doopravdy jsem; 1072 metrů nad mořem. Na Kamenci.
